Intervalem nazýváme výškovou vzdálenost mezi dvěma tóny. Pokud zní tóny současně, říkáme, že interval je harmonický (zapisováno nad sebou). Pokud zní po sobě, je interval melodický (psáno za sebou). Dále pak rozlišujeme na intervaly svrchní (vzdálenost mezi spodním a vrchním tónem) a spodní (vzdálenost mezi horním a spodním tónem). Standartně se používají svrchní.
Názvy intervalů se skládají vždy ze dvou slov. Jedno označuje velikos přibližně a druhé ji upřesňuje. Např. velká tercie je interval C-E a tercie malá je interval C-Es.
Dále můžeme tyto intervali dělit následovně. Čisté na zvětšené nebo zmenšené. Velké na malé, zvětšené a zmenené. Čisté i velké můžou být i dvojzvětšené a dvojzmenšené.
Všimněme si taky, že když vezmeme interval například čisté kvarty a jeho hlubší tón přeložíme o oktávu nahoru, vznikne nám jiný interval a to interval čisté kvinty. Dobře á se to lehce zapamatovat tak, že součet vždy dává devět a označení se mění na opak. Tedy byl li interval malá tercie jeho obratem vznikne velká sexta.
Dále bych mě asi zmínit jak se nazývají intervaly, které se nám přehoupnou přes oktávu. Jsou to:
Jsou to vlastně základní intervaly + oktáva. Platí pro ně stejná pravidla. Také je rozdělujema na velké a čisté.
